A duben skoro fuč
Tak zas sedím o sobotě pro změnu u počítače. Můj život začíná pomalu, ale jistě upadat do stereotypu. Nebýt pár bytostí, tak už tu si fakt zkamením....
Hanča s Romanem se stěhují do nového bytu. A jelikož Hanča nemíní oběsit svou milovanou nenarozenou dcerku, mytí oken ze štaflí jsem se ujala já. A sranda to byla, to jako ne že nee..
Byl to revanž za čtvrteční trénink na Salče, kdy já blbka si vymyslela, že jako mám na obsedání ještě dva roky, ale sed bych si mohla začít rovnat už teď, takže třmeny auf a bylo....třísla mě bolí ještě teď, ale úžasnej pocit, kdy zas člověk neseděl jednou na koni jako prase... :)
Večer zpívala Evky dcera Zuzanka, další naprosto emotivní a nezapomenutelný zážitek.....až skoro k slzám mě to dohnalo, ještě když vezmu v potaz mojí nynější srdcovou situaci...taky kapitola sama pro sebe, však ono to nějak dopadne.....doufám... :)
Jinak se asi všechno obrací k lepšímu, kromě školy, kdy se člověk za něčím žene jako cvok a stejně nemá šanci to stihnout...já se prostě z toho začarovaného kruhu asi nedostanu.....jo, bude tu Máj, lásky čas...
Jen mě pobavil "kamarád", který na moje sladké povzdechnutí o Máji prohlásil, že je to bezva, protože je svátek práce....usmívám se ještě teď říkám si, jestli mám za potřebí se obklopovat praktickýma cvokama.... :) osud? :) P.