Když se sen splní rychleji než měl
Uf..tak jo...
Ani nevím, co mě to popadlo, koupit si svého PRVNÍHO koně...snad za to může Daisy, se kterou jsem počítala a nevyšlo to..holt osud....
Bylo to v prosinci, kdy na mě poprvé z inzerce vykoukl Tvůj čumák, Same. A ze mě vyšlo jenom uznalé hmmm..to by byl koník...jenže tenkrát ještě bylo brzo na jakékoli závěry, jelikož jsme stále žila s nadějí na Daisulí...
Čas šel dál a jak přibývalo světla dne, moje naděje na kobylku se menšily...už je to za náma, nebudeme to rozebírat...v tu dobu jsi na mě mrknul podruhé...a já už si nemohla pomoct.
A začal kolotoč myšlenek a následně pak činů...pár telefonátů, hodně kafí s neustálým ujišťováním, stohy papíru s pro i proti...a Tys na mě dál pomrkával, navíc už i v mých snech...lumpe ušatá :)
Slovo dalo slovo a konec března byl čas, kdy jsme se měli poprvé setkat...a že jsi se předváděl :) jenom jsi se na mě podíval tím svým uličnickým kukučem a bylo jasno....
Další slova a šlo to až překvapivě rychle.....najednou jsem seděla v autě s Filipem Sedlákem a jeli pro Tebe..cestou jsem ani nedýchala, nedokázala ještě přijmout fakt, že si jedu pro SVÉHO koně (mimochodem, tenhle fakt jsem asi ještě nepřijmula dodnes...) v klidu, jak starej mazák jsi nastoupil, trochu pořvával, ale v klidu snášel cestu do nového domova, od všech známých lidí a koní...fakt jsem Tě v tu chvíli obdivovala...no a jsi tady :) a já jsem neskutečně šťastná, že Tě mám... i když je to zatím jen pár dní..:)
Tímto patří veliký dík všem, kdo mě podrželi, jak materiálně, tak psychicky, všem těm, kteří mi pomohli splnit si můj velký dětský sen.....ta vděčnost se ani nedá vyjádřit...:)