Myšlenky omámené mysli
Ajajaj.....zablokovaný krk bolí jak blázen a tak já, nadopovaná prášky, sedla jsem si k počítači ve snaze popsat, jak se nám zase daří.
Huculka (Chita) prodělala týden nicnedělání skrz její kulhavou nožku, ta si to užívala, potvůrka. A když šla znovu pod sedlo, dělala jak deset čertů dohromady, kdo by to byl řekl, kolik energie se nahromadí v obézní a líné kobyle. Ale jinak nám (mě a její majitelce Ivče) dělá samou radost, hodně se rozhýbala a ani nemá připomínky ke cvalu. :) Jo, není nad to mít surového koníka pod zadek a sledovat maličké posuny vlastní práce. Naplňuje mě to.
Další a možná ještě větší radost mi udělal Sam, když jsem ho na zkoušku a z čisté zvědavosti (z části i z popudu Markét:) ) vzala samotného na procházku. I přes to, že na začátku cesty nás postihly komplikace ve znamení kobyl před jeho čumákem, zachoval se jako naprostý profík a neudělal žádnou zákeřnost. :) Courali jsme tak půl hodinky v lese za výběhama a já nevěřila, že na konci provázku mám rok a půl starého hřebce, který je poprvé sám venku bez koní. Byl naprosto dokonalý, jediný konflikt probíhal, když už se rozkoukal a chtěl všechno ochutnávat, protože v tom výběhu to přece nemá :) A tak jsem zjistila, že můj kůň je naprostý flegmouš a salámista, dokonalejší zvíře jsem si nemohla přát :) a taky skákal a jak byl šikovný a hodný....Fakt zlato.
Holt asi osud....já to věděla hned, jak jsem se na něj poprvé podívala....lepší splnění snu jsem si nemohla přát :)
Náhledy fotografií ze složky Sam Hopkins :)