Pekelná středa 25.2. 2009
Jak Sokrates řekl: "Vím, že nic nevím."
To měl pán svým způsobem pravdu, žil si ve starém krásném světě a neměl ani tušení o světových krizích, dalekém výzkumu, technice 21. století. A nakonec se ještě stal filozofem a učíme se o něm dodnes. A pak že to nejde......až na ten bolehlav.....
Člověk se ráno budí s povzdechem, co zas ten den přinese. Ve středu to nebylo jinak, nejdřív nudné povinnosti dopoledne, poté zábavné odpoledne. Náhoda však nikdy nespí a paradox by měli zrušit.
Já jsem ráno zvesela naklusala do laboratoře parazitologického ústavu se strachem v očích, zda pokus, na kterém se člověk pachtí x hodin denně, nějak dopadne. Ale to už je nepodstatný. Podstatné se stalo pozdní dopoledne, kdy zavrněl mobil a ohlásil mi, že Evka s Jitkou frčej za herkama a jestli se přidám. No, ukoulet se to fakt nedalo....Čím víc venku svítilo sluníčko, tím horší jsem měla náladu....tak prý ať to nehrotím. Jsem nehrotila, no.
Jen mě napadlo, že když už tam jednou a jsou na to dvě, hodím jim na krk krmení Daisuly, přece jenom, aby to neměly tak free, když už oni jedou a já ne. No, trošišku mě závist užírala, neříkám že ne...Ale doufám, že nic nezpůsobila...:)
V půl 3 smska: "nejdem nikam, bouchlo auto, stojíme na křižovatce".....cháááááácháááá, musím přiznat, že jsem se musela hoodně pousmát (nejsem škodolibá, fakt ne:))...něco tam ruplo a auto nejede...teda, ono by jelo, ale kolo se točit nechce...
Po informaci, které se mi dostalo skrz telefonát v půl páté, auto pořád nejelo, ale nejel ani servismen, mi začal malinko mrznout úsměv na rtech....říkala jsem si, že to v laborce zabalím a půjdu je potěšit. Naštěstí stojí v nefrekventované křižovatce. Jo, to jo....
Holky byly vysmáté, jestli se dá hysterický smích zařadit do dobré kategorie...Evce už nervama skoro cukalo oko, Jitka měla skorozlomená záda ze sedačky a mě bylo fajn....než padla šestá a důchodci se začli sjíždět do kostela...to bylo pohledů, keců (naštěstí neslyšitelné, jen rty se pohybovaly), vyhýbání a všeho okolo...byla v nás docela malá dušička, jak jsme tak tak v tom pomalu zamrzacím autě seděly...zajímavé ovšem na tom je, že nikdo nezastavil s tím, jestli nepotřebujem pomoct....lidi....
No, nakonec se z toho vyklubalo 5ti hodinové zablokování křižovatky, servismen nedojel, ale přijelo skvělý auto z odtahovky, naložilo se Evky nepojízdné zablokované auto (dodatek: servismen v servise jí pravděpodobně oddělal gumu zablokovaného kola, aby toho nebylo málo), Evka si naskočila k pánovi do velkého auta a frčeli směr bůhvíkam...a my šly s Jíťou na čaj a klobásu na Louku.
Peťa
PS: Evka nás v tom nenechala a dorazila taky :)
po 5 hodinách jsme se konečně dočkaly